O nás a našem ranči
Zvířata mně provázeli od mala.neustále jsem doma něco "drezírovala" nebo piplala.Měli jsme doma vždy minimálně dva pejsky,spoustu koček,voliéry s andulkama,holuby, králíky,ovce,kozy,husy ,slípky a příležitostně různé okrasné ptactvo-bažanti,hrdličky atd.
Později mě začalo bavit chodit do přírody,zvířata pozorovat a začala jsem jezdit na koni.V té době jsem chtěla pracovat v zoo nebo nějak se zvířaty,ale možnosti bylo málo a jako potomek sudetských Němců jsem nemohla kam by se mi líbilo , soudruzi se o tohle dovedlo skvěle postarat. Koně jsem měla ráda,ale necítila jsem v sobě tolik jistoty a chuti pracovat s koňmi.Vlastně jsem tehdy nevěděla proč,ale to mi došlo až na střední škole.Znechucovalo mě tehdejší zacházení s koňmi,přístup k nim a omezené možnosti jak se u koní uplatnit.
Když jsem se vdala a pak měla malou dcerku,byla revoluce a vše se začalo měnit.Napřed k horšímu,protože se rozprodávali koně a tím skončil i náš jezdecký klub,který jsme s kamarádkou v potu tváře založili a udržovali.Pak nikde žádní koně skoro vůbec nebyli,takže jsem se pomalus smiřovala s tím,že už na koni jezdit nebudu.
Jenže jsem začala mít sny....
V těch snech jsem jezdila na koni a začalo se mi po koních strašně stýskat.Tak jsem se rozhodla že si koně koupím.Peripetie,které jsem s hledáním koně zažila tady nebudu popisovat,ale když jsem našla v jedné prodejní stáji,kde byli koně dovezení z ruska,Boneta ,byla to láska na první pohled a byla oboustranná.To co jsem při výcviku Boneta prožila,co jsem se naučila,ale hlavně co mi tento koník dal,by bylo určitě na knížku.Tady začala moje cesta ke svému ranči,dá-li se tak nazvat naše skromné zařízení, ke koním a životu s nimi.I když je to únavná práce,velmi nelehká a časově náročná,neměnila bych.To co koně dokáží dát člověku se zaplatit penězi nedá.
Začali jsme díky jednomu kamarádovi jezdit western a jsem mu za to dodnes velmi vděčná.Westernové ježdění nás velice baví a i naše tábory jsou ve westenovém stylu.Westernové ježdění se hodí opravdu pro každého.Sedla jsou pohodlná,westernoví koníci pohodoví a styl určitě osloví každého.Každý si tu může najít svůj "píseček"který mu bude vyhovovat.
Chovat koně je proces neustálého učení , po těch letech by se snad dala napsat i kniha příběhů . Snažíme se pořád něco vylepšovat jak v ježdění,tak zvelebování našeho ranče.Pro koně máme prostorné výběhy,pro klienty pískovou jízdárnu a možnosti krásných vyjížděk do přírody a nově budeme mít ubytování a zázemí pro agroturistiku.
V současné době se věnujeme převážně chovu . Kvalitních koní je na prodej málo . Protože koronavirové časy zatočila s každým i my jsme bohužel museli prodat větší část stáda - valachy i pár starších klisen . V roce 2023 mám pauzu s tábory pro děti . Mrzí mě to , ale mám na starosti dvě vnučky , letos měla naše Azikazi - Moskevský strážní pes , poslední možnost na B vrh , štěňátek , měli jsme čtvrtý ročník Huzovského Cowboye, takže toho mám víc než dost , tábory bych nestihla. Věřím , že se k táborům vrátíme , ale jinou formou. Chtěla bych se skrze koně více věnovat psychoterapii . Také chceme ranč rozšířit o chov krůt v bio kvalitě .
Náhledy fotografií ze složky Prázdniny u koní
