O nás a našem ranči
Zvířata mně provázeli od mala.neustále jsem doma něco "drezírovala" nebo piplala.Měli jsme doma vždy minimálně dva pejsky,spoustu koček,voliéry s andulkama,holuby, králíky,ovce,kozy,husy ,slípky a příležitostně různé okrasné ptactvo-bažanti,hrdličky atd.
Později mě začalo bavit chodit do přírody,zvířata pozorovat a začala jsem jezdit na koni.V té době jsem chtěla pracovat v zoo nebo nějak se zvířaty,ale možnosti bylo málo a jako potomek sudetských Němců jsem nemohla kam by se mi líbilo , soudruzi se o tohle dovedli skvěle postarat. Koně jsem měla ráda, ale v okolí nebylo tolik příležitostí kam za koněma chodit a učit se jezdit . Chodila jsem do místní stáje , kde na začátku byly dvě tažné páry koní . Až později k nim přibylo pár jezdeckých koní s rozmanitým původem i povahou. Kočí pan Oldřich Chovanec byl tělem i duší drsný koňák. Jezdit nás učil tak , že nás posadil na koně a řekl jeďte :-) Tak jsme jeli :-) Jezdili , padali , vdechovali vůni koňského potu a pomalu s nimi splývali.Pak jsme s pomocí ředitele státních statků založili s kamarádkou Blankou jezdecký klub . Byly to skvělé časy . Plné dřiny ( všechno jsme si musely odedřít ) ale také srandy , nekonečného prohánění se po krásných hlubokých lesích , rozkvetlých loukách , na podzim závody po pokosených polích s obilím. Provázely nás Alma, Estika, Lucka , Silver , Blanka , Estin . Kam se po zrušení klubu poděli bohužel vůbec nevíme. Dodnes je mi to líto. Všichni byli báječní , i když nám občas vyvedli pěkné kousky . Ale o tom časem v sekci koně a jejich osobnost.
Když jsem se vdala a pak měla malou dcerku,byla revoluce a vše se začalo měnit.Napřed k horšímu,protože se rozprodávali koně a tím skončil i náš jezdecký klub,který jsme s kamarádkou v potu tváře založili a udržovali.Pak nikde žádní koně skoro vůbec nebyli,takže jsem se pomalus smiřovala s tím,že už na koni jezdit nebudu.
Jenže jsem začala mít sny....
V těch snech jsem jezdila na koni a začalo se mi po koních strašně stýskat.Tak jsem se rozhodla , že si koně koupím. Peripetie, které jsem s hledáním koně zažila tady nebudu popisovat,ale když jsem našla v jedné prodejní stáji,kde byli koně dovezení z Ukrajiny , Boneta ,byla to láska na první pohled a byla oboustranná.To co jsem při výcviku Boneta prožila,co jsem se naučila,ale hlavně co mi tento koník dal,by bylo určitě na knížku.Tady začala moje cesta ke svému ranči,dá-li se tak nazvat naše skromné zařízení, ke koním a životu s nimi.I když je to únavná práce,velmi nelehká a časově náročná,neměnila bych.To co koně dokáží dát člověku se zaplatit penězi nedá.
Začali jsme díky jednomu kamarádovi jezdit western a jsem mu za to dodnes velmi vděčná.Westernové ježdění nás velice baví a i naše tábory jsou ve westenovém stylu.Westernové ježdění se hodí opravdu pro každého.Sedla jsou pohodlná,westernoví koníci pohodoví a styl určitě osloví každého.Každý si tu může najít svůj "píseček"který mu bude vyhovovat.
Chovat koně je proces neustálého učení , nadějí a očekávání .
V dnešní době nastal boom odchovu embryotransferem :-( Bohatí a peněz chtiví lidé dokáží zničit cokoliv . Tak se stalo u v chovu koní :( . Ale to je také na delší povídání .
Snažíme se pořád něco vylepšovat jak v ježdění,tak zvelebování našeho ranče.Pro koně máme prostorné výběhy,pro klienty pískovou jízdárnu a možnosti krásných vyjížděk do přírody . Snad shromáždíme dostatek peněz na zakoupení jurty, kterou chceme umístit přímo do ohrady ke koníkům. Jurta by sloužila k přespání , k posezení a v zimě pro zahřátí .
Od začátku svého snažení v chovu koní , bylo mým cílem chovat koně , kteří jsou maximálně vhodní pro jízdu v přírodě, hoby závody a sranda ježdění jak tomu říkám . Jsem pyšná na to , že se mi to podařilo . Naše koně jsou v jezdeckých odddílech , provozují hipoterapii , dobyli jsme i svět :-) Koně jsme prodali úspěšně i do zahraničí, nejdále do Anglie .
Náš problém ale spočívá v tom , že vždy bychom si nejraději naše odchovy ponechaly . Naše filosofie odchovu a výcviku spočívá v tom , že jsme se stali součástí stáda . Víme jak funguje , jakou má který kůň povahu a jak k němu ve výcviku přistupovat . Koně od mala učíme respektu a důvěře.
Pořád se ale učíme a tak cesta stále pokračuje .
Náhledy fotografií ze složky Prázdniny u koní
